Kronika

Tábor 2012

První účastníci se vydali na tábořiště již v pátek v podvečer, aby postavili Svitavu – jídelnu, zaplachtovali kuchyni a postavili umývárku. V sobotu ráno přijeli starší členové oddílu. Celou sobotu se pokračovalo ve stavbě tábora, tvořili se nové podsady, postele, podlážky a mnoho z dalšího táborového vybavení. Spaní bylo stejně jako předchozí noci pod širým nebem. V neděli ráno přijel zbytek táborového osazenstva a stavba stanů byla v plném proudu. K večeru se již všichni ubytovali ve svých vlastnoručně postavených stanech. Za odměnu jsme se byli vykoupat v přírodním koupališti ve Čtyřech Dvorech. V pondělí dopoledne jsme doladili poslední detaily tábořiště a připravili oheň na večer. Odpoledne jsme si zahráli první hru Dvojčata a po zaznění hesla „Batu“ vypukla táborová hra. Našli jsme mapu artefaktů a stařec Ilang nám vysvětlil, co všechno musíme dokázat, aby nám prozradil cestu k tajemnému městu Batků. Každý den nás čekala etapa, někdy i dvě, při kterých jsme ve dvojicích, složených z mladšího a staršího člena, plnili úkoly. Za správné splnění jsme získávali indicie k heslu, které nás dovede k bájnému městu. Večer jsme zahájili tábor slavnostním ohněm. V úterý jsme stavěli muzeum pro artefakty, které jsme první týden sbírali, zahráli si hru Pyramidy a Tapinův závod. Odpoledne nás čekala první etapa Perapian, kde bylo úkolem vytvořit louč, která bude co nejlépe hořet, při západu slunce jsme se pak za jejich světla vydali hledat první artefakt. Středeční dopoledne jsme si zahráli na pošťáky a mezi pěti poštami přenášeli balíky, dopisy a telegramy. Zbytek dopoledne jsme strávili vařením oběda. Každá dvojice si vybrala suroviny a z nich se snažila uvařit, co nejchutnější pokrm. Etapa se jmenovala Memasak. Ani odpoledne jsme nezaháleli a pro změnu stavěli přístřešky pro přenocování mimo tábor – etapa Gubuk. Nebylo lehké postavit je tak, abychom přežili i v dešti. Po sportovním zápolení v lakrosu jsme vyzkoušeli pevnost a funkčnost přístřešků. Čtvrteční dopoledne bylo ve znamení lovu, hráli jsme hru Safari. Odpoledne bylo výborné počasí na koupání, a proto jsme toho náležitě využili. Po svačině nás čekala další etapa – Alami. Poznávali jsme zvířata a rostliny v pexesu. Večerním programem byl oheň a opékání špekáčků, spolu s deštěm a deskovými hrami. Páteční dopoledne jsme zahájili vědomostní hrou Pony Express a pokračovali etapou Peta, která se protáhla až do pozdního odpoledne. Úkolem bylo dojít na zříceninu hradu Louka a najít artefakt. Výlet to byl pěkný, díky teplu však velice náročný, proto byl spojen s koupáním a večer byl odpočinkový, plný deskových her. V sobotu jsme hráli hru Evoluce a nechyběla ani další etapa. Tentokrát Kecalakaan, tedy první pomoc. Po obědě jsme již měli všechny potřebné indicie a bylo nutné sestavit heslo, na jehož základě nám stařec Ilang prozradí cestu k tajemnému městu. Některým trvalo nalezení hesla déle, některým méně, nakonec však všichni vyrazili k městu a našli ztracené město. Každá dvojice si odnesla úlomky destiček, na kterých bylo poselství:  

Trojí cestou můžeme dojít k moudrosti: za prvé cestou přemýšlení - cestou nejušlechtilejší, za druhé cestou napodobování - cestou nejlehčí, za třetí cestou zkušenosti - cestou nejtěžší. Pokaždé je to ale cesta. Proto putujeme a hledáme, ztrácíme a zase nacházíme a k tomu hledání je vždy něco potřeba. Něco, co nám usnadní naši pouť - přátele a směr, kudy se společně vydáme....

U večerního ohně jsme společně zakončili a vyhodnotili táborovou hru Hledání ztraceného města Bataků. V noci jsme byli vzbuzeni poplachem, na louce před stany se objevila Hvězdná brána a starší z nás byli vybráni, aby se vydali na další cestu, vybraní prošli bránou a začala tak jejich nová cesta.

Nedělní ráno bylo pro část posledním ránem na táboře, po snídani se sbalili a vydali na cestu na vlak. Pro starší členy v noci začala nová táborová hra Hvězdná brána. První misí bylo najít dalšího člena týmu, který byl v lese, cesta k němu byla vyznačena pomocí azimutů. Po té, co byl tým kompletní, se nově rozdělili stany. Na další misi byly vytvořeny dvojice, které si měly uvařit oběd. Každá dvojice dostala celé kuře, potřebné ingredience byly k dispozici v kuchyni a zábava mohla začít J. Postupy některých byly velice zajímavé, ale podstatné je, že se všichni najedli. Odpoledne jsme hráli baseball a po setmění deskové hry. Pondělním úkolem bylo úspěšně projít intenzivním rychlokurzem, který se skládal z první pomoci, orientace mapy a bezpečnosti při přesunech. Součástí zdravovědy byl i praktický nácvik různých obvazových technik, ošetření zranění a zlomenin a v neposlední řadě také transport zraněného na nosítkách. Mapa a buzola se také neobešla bez praktického procvičování. Večer jsme pokračovali v deskových hrách a vydali se dříve na kutě. Vidina dlouhého spánku byla přerušena poplachem a noční misí – výsadkem. Čtyřčlenné skupiny byly transportovány do okolí tábora a jejich úkolem bylo dojít zpět do tábora v časovém limitu, dříve než se brána zavře. Všichni přišli včas. Úterní dopoledne jsme se zajímaly o postupy při cryptování a decryptování, tedy o různé druhy šifer. Po poledním klidu jsme vyrazili na skály lézt a slaňovat, což nám překazil krátká bouřka. Proto jsme se přesunuli na koupaliště. Po večeři jsme si vyzkoušeli maskování v přírodě. Každý se co nejlépe zamaskoval, aby ho nebylo při průchodu lesem vidět. Středeční dopoledne jsme již úspěšně strávili na skále. Odpoledne jsme byli pohlceni vodními zážitky. Nejdříve jsme plavali s balíčkem oblečení přes koupaliště, tak abychom si ho nenamočili, následně jsme plavali v oblečení (které bylo ve většině případů namočené z předchozí aktivity) a v botách. Velký zážitek pro mnohé. Po večeři jsme si opět připravili přístřešky pro nocování. Druhý pokus byl více podařený. Čtvrtek dopoledne jsme věnovali rostlinám a jejich možnému využití a také ohňům. Každý si pak uvařil přírodní čaj. Odpoledne bylo ve znamení sportovních aktivit, zápasů a závodů. Večer jsme si povídali u ohně o oddílových zvyklostech a historii. Páteční dopoledne jsme strávili přípravou oběda. Každý si z barelu vylovil svého pstruha, kterého si klepl, vykuchal a upekl na ohni. Odpoledne jsme připravovali slavnostní oheň a v 5 hodin byl připraven další výsadek. Každý čekal, kam do lesů to bud tentokrát a bylo velkým překvapením, když jsme stáli v Bystřici před restaurací, která byla odměnou. V sobotu jsme začali bourat stany, sbalit si věci, rozebrat postele, podsady, podlážky a všechno bezpečně uložit na příští rok. Večer byl poslední slavnostní oheň, kde se vyhodnotila táborová hra. V neděli se zbourala Svitava, umývárka, kuchyně a všechno sbalilo. Poslední zastávka na koupališti a hurá domů. Tak zase za rok!

Po stopách indiánských kmenů 31. 7. - 14. 8. 2011

Letošní tábor byl o něco komornější než předešlé. O to, kolik nás bylo méně, jsme to ale nadehnali vším, co jsme spolu prožili. Nechyběl tradiční puťák s deštěm, parádní celoroční hra, nejistota, kdo bude na prvním místě v bodování a který rod uhodne správně, do kterého kmene patří. A aby si to užili i vedoucí, ti zase bojovali za modrou a červenou armádu. A kdo všechno bojoval? Helča, Packa, Arny, Zeltula, Vlk, Honza, Sapa, Adam, Lukášek, Danda, Michal, Vašek, Honza, Radek, Lukáš, Saša, Simča, Barča, Maruška, Eliška, Zdenda, Honzík, Jindra a Ondra. Pro někoho možná málo, ale pro nás akorát. Rada starších se starala o pět rodů: NEKI, TAHU, LIPO, DOMA a GULE a každých z nich získával za hry indicie, díky nimž mohly poznat, který ze ztracených indiánských kmenů je ten, ze kterého se ztratily. Jenže si mohly tipnout jenom jednou. A správnou odpověď se dozvěděly až na konci tábora. Každý den  nám zároveň byl představený jeden z indiánských kmenů, aby bylo z čeho hádat. Kromě rodů jsme samozřejmě měli i bodování jednotlivců. A že bylo za co bojovat. Kdo se stal bojovníkem, mohl si vybrat nové indiánské jméno. Válečník měl právo nosit ve vlasech indiánské pero a nemusel chodit na rozcvičku a stopař byl zase zproštěný služby v kuchyni. To byla snad největší meta, které bylo možno dosáhnout. Letos nebyly družiny, které by měly vedoucí, ale rody bez vedoucích. Všichni vedoucí se starali o všechny, a o ně se zase starala kuchyň, Packa, zdravotník a hospodář. Nechyběli nám na táboře ani turnaje. Letos to ani nebyl fotbal, jako vždy. Letos zvítězil lakros a baseball. A co jsme se všechno naučili? Vyprávět příběhy, rozdělat oheň za deště, ošetřit táborová zranění, pracovat s pilou a sekerou, indiánské písmo a mnoho dalšího. Poslední den jsme se potkali už potřetí s Bílou medvědicí. Dala nám úkol. Měli jsme vybrat jednoho ze členů tábora, který je hoden k tomu, aby byl obětován bohům. To byla cena za to, že nám prozradí, jaké kmeny se v nás skrývají. Volba padla na Marušku. Na obětním místě jsme ji předali andělu smrti a ten nám ji vrátil až pozdě odpoledne. Co Maruška všechno zažila? Tak to se musíte zeptat jí... A kdo vlastně vyhrál? Úplně všichni, protože byl náš tábor nezapomenutelný… Už se moc těším na další. A co Vy?

Rytíři kulatého stolu 18. 7. – 1. 8. 2010

Merlin, Artuš, Guinévra, čarodějnice a jezerní panna - to byli průvodci naším letošním táborem. Ocitli jsme se ve 13. století a nahlédli jsme do pozadí legendy o Artušovi, meči excallibru a svatém grálu. Hned první den po příjezdu a poznání tábořiště jsme se navzájem seznámili, protože nás tu bylo i pár nových a pak jsme se vydali na šáší, abychom si připravili první slavnostní a uvítací oheň. Když se setmělo měli jsme před sebou první úkol. Najít si v lese své dva vedoucí družiny, osvobodit je a dovést k hořícímu ohni, kde na nás čekala čarodějnice. Sem po chvíli přišel také Merlin, který nám vypověděl vše o narození a výchově krále Artuše a čarodějnice nám pak na jeho pokyn dala napít z poháru kouzelného lektvaru pro posílení naší síly, vytrvalosti a odvahy. Byli jsme připraveni stát se nejvěrnějšími a nejudatnějšími rytíři hradu Camelotu… Poté následoval slavnostní oheň a pak už první noc a také první noční hlídky. Další dny jsme si pak cvičili své smysly jako je chuť, zrak, sluch, hmat a čich a také svou zručnost při výrobě svých družinových erbů a křesel. Bylo také zapotřebí vyrobit si své kostýmy atak se batikovalo. A abychom se sehráli i jako družina překonávali jsme společně nejrůznější zkoušky. No a protože jsme naslouchali také hlasům vody, zjevila se nám konečně i jezerní panna. Co však nikdo nechtěl, stalo se,že při výletě na Zubštejn nám oslepli naši instruktoři. Museli jsme je tedy dovést zpátky do tábora a vyhledat Merlina, aby nám poradil jak je vyléčit. Ten nám řekl, že by nám mohla pomoci právě jezerní panna. Šli jsme tedy za ní, jenže ta chtěla za vyléčení protislužbu. Potřebovala zvelebit svůj vodní palác. A tak jsme malovali její portréty… Když jsme byli s malováním hotovi a portréty jsme jí donesli, dala nám kouzelnou mast a nám se konečně povedlo naše instruktory vyléčit. Navíc nám dala také legendární meč excallibur, který jsme donesli našemu králi. Ten nás na oplátku pozval následující den na velikou slavnost, neboť chystal svatbu s lady Guinevrou. A když už měla být jedna svatba, tak proč ne rovnou víc? Každý z nás si našel dle střevíčku jemu nejmilejší protějšek a hurá už se chystaly věnečky, prstýnky a svatební kytice… A svatby to byly opravdu parádní. První manželské zakousnutí a své ANO nakonec absolvovali téměř všichni z našeho království. Po svatbě se pil čaj a taky se tancovalo a trochu hodovalo. Jako svatební dar dostal Artuš od krále Leodegrance (otce Lady Guinevry) kulatý stůl. A tak náš král vyhlásil, že hledá deset nejudatnějších rytířů, kteří by se stali jeho nejvěrnějšími pomocníky a zasedali spolu s ním u kulatého stolu, kde by mohli společně plánovat další vítězná tažení. Proto jsme neváhali a hned našemu králi předali své žádosti o titul rytíře kulatého stolu, do kterých jsme napsali proč právě nás by si měl vybrat. Odpoledne jsme pak absolvovali Merlinovu stezku a prošli mnoha zvláštními zeměmi. Na další den vyhlásil náš král rytířské souboje. Pořádal se souboj v hodu šipkami, v rozsekávání šišek, zatloukání hřebíků, běhalo se mezi ešusy, bojovalo s dřevci a také se pořádal dekomlat. Odpoledne jsme procvičovali opět spolupráci a zapojili své mozkové závity při malém testíku. No a protože nám počasí celý den nepřálo, hráli jsme večer aktivity. Byla u toho velká sranda a zábava.V neděli ráno pasoval Artuš na nástupu své první čtyři rytíře kulatého stolu. Vybral si je dle nejlepších výsledků v rytířských soubojích a dle nejlepších žádostí. No a večer pak bylo také zasedání a prostřední slavnostní oheň, který svými kouzly zapálil Merlin. V pondělí proběhlo velké vaření oběda na ohništi a také byla objevena tajemná truhla. Jenže byla zamčená několika zámky. Atak jsme ji donesli do jídelny, ale dovnitř jsme se podívat nemohli… Postupně jsme pak nacházeli různé klíče a některými se nám povedly i zámky otevřít, avšak stále nebyly všechny. Jeden z klíčů jsme také našli na Pernštejnské pokladně kam jsme se pro něj na základě rady vydali. Nakonec to byl i moc fajn výlet. No a to už tu byla středa a získávaly se zbraně a střelivo na velikou bitvu, která vypukla odpoledne. Zásah barvou do srdíčka znamenal konec hry. Ve čtvrtek jsme objevili  svatý grál a dělali jsme jeho kopie z hlíny. Když byly hotové, nechali jsme je do dalšího dne trochu ztvrdnout a poté je zanesli Merlinovi, prý je využije při svém kouzlení. Ve volných chvílích jsme si krátili čas baseballem A v pátek jsme se dočkali i slibu našeho krále. Při jednom ze zasedání u kulatého stolu nám totiž slíbil, že nám zajistí jezdecký výcvik, To abychom mohli lépe bojovat i na koních a všechny bitvy spolehlivě vyhráli. A tak jsme se vydali do nedaleké vesnice, kde jsme malý výcvik absolvovali. Naštěstí nikdo z nás z koně nespadl, byli jsme zkrátka všichni šikovní. No a šikovní jsme byli i potom při pozorování tábořiště. Zapisovali jsme, co se v něm děje. Vedoucí dělali opravdu zvláštní kousky… :o) Večer jsme společně ještě upletli pavučinu přátelství, kterou na památku dostala Šárka a v noci pak proběhla poslední noční hra na jednotlivce. Hledali jsme v lese pyramidy a divte se nebo ne, našlo se jich opravdu hodně. No a v sobotu už zbývalo jen otevřít tajemnou truhlu, což se nám nakonec také povedlo a konala se velká bitva s koulemi a štíty a odpoledne vlajková. No a protože nám při vlajkové umřel náš král, bylo zapotřebí udělat večer zasedání u kulatého stolu (tentokrát už poslední) a zvolit nového krále. Nakonec to sice nebyl král, ale královna ale to už nikomu nevadilo. Maruška se totiž své nové role dobře chytla a hned nám na počest starého krále slavnostně zapálila poslední táborový oheň. Při něm se vyhlásily výsledky jednotlivců i družin, prasátko i sluníčko a také se zpívalo, povídalo a veselilo. To víte, že jsme také truchlili za starého krále, ale zároveň jsme se radovali z nové královny. Ta poslední den zbývající z nás pasovala také do rytířského stavu a pak už nám nezbývalo než se rozloučit s kulatým stolem, sbalit všechny své věci, uklidit a jet domů…

Další skvělé věci na táboře: hra na blechy s kolíčky na prádlo (kdo jich komu víc sebere?), andílci (dělali jsme si navzájem radost a dobré skutky), koupání v potoce (byla u toho legrace), hvězdnaté nebe (když bylo jasno bylo krásné) a spousta dalších…

Tábora 2010 se zúčastnili:

Technické zázemí tábora: Helča (hlavní vedoucí, zdravotník), Bobr (hospodář), Dračice (kuchyň, programák), Instruktoři: Šotek, Adam, Honza, Vedoucí: Radar, Žába, Cvrček
Děti:
1. Páni z háje: Lukáš J., Vašek, Štěpán, Barča, Simča, Zdenda
2. Páni z jezera: Michal, Pavel, Jindra, Lucka, Saša, Maruška
3. Páni z kamene: Honza, Ráďa, Kristýna, Šárka, Tomáš, Eliška